Když se řekne absint je to silný bylinný likér s charakteristickou zelenou barvou, připravený z pelyňku pravého (Artemisia absinthium) a dalších bylin, okamžitě si představíme Paříž koncem 19. století a umělecké kruhy, které ho oslavovaly.
Absint se poprvé objevil v okrese Alsasko na konci 18. století, ale jeho skutečný rozmach přišel v Paříži během 19. století. Ve stylových kavárnách jako Le Chat Noir či Boulevard du Temple si jej dopřávali básníci, malíři a spisovatelé - od Oskara Wilda po Emila Zoly.
V té době se také rozšířil mýtus o „Zelené víle“, což byl přezdívaný Zelená víla. Tato mystická postava údajně přinášela inspiraci a zároveň varovala před nebezpečím. Přes všechny tyto fascinující příběhy se však v roce 1915 absint stal zakázaným v mnoha zemích kvůli obavám z vysokého obsahu thujonu.
Hlavní aktivní složkou je Thujon, terpén, který může v nadměrném množství působit halucinogenně. Moderní výzkumy ukazují, že typické koncentrace thujonu v komerčních absintech jsou pod hranicí, která by vyvolávala vážné psychoaktivní efekty.
Hlavní účinky, které lidé spojují s absintem, jsou:
Je důležité rozlišovat mezi skutečnými účinky a legendami, které se šířily během prohibice. Dnes většina odborníků souhlasí, že mírná konzumace absintu nepředstavuje zdravotní riziko, pokud nepřekračujete doporučenou dávku.
Umělecký svět byl s absintem úzce spjatý. Vincent van Gogh maloval večery, kde se objevuje sklenice s tímto zeleným nápojem. Stejně tak Édouard Manet a Pablo Picasso ve svých obrazech zachytili atmosféru pařížských večerních setkání.
Nejznámější obrazy, jako „Absintér“ od Maneta, ukazují nejen samotný nápoj, ale i rituál jeho podávání - nalévání přes speciální lžičku s cukrem a rozpuštění v ledové vodě. Tento rituál přispěl k mystifičnosti a přitažlivosti nápoje.
Po dlouhých desetiletích zákazu se absint v posledních letech vrátil na tržiště jako moderní craft absint. Malé destilérky v Evropě i v USA experimentují s různými bylinami, dávkami thujonu a unikátními chuťovými profily.
Mezi populární značky patří například „La Fée Vert“, „Pernod Absinthe“ a česká novinka „Pražský zelený duch“. Tyto produkty často nesou certifikaci o nízkém obsahu thujonu, což spotřebitelům dává jistotu, že konzumují bezpečný nápoj.
V restauracích a barech se dnes podává podle tradičního rituálu: lžička s cukrem, absint nalit do sklenice, potom pomalu přilévat ledovou vodu, dokud se nápoj nezmění na mléčně bílý odstín - tzv. loučení “louche”.
Pro ty, kteří chtějí vyzkoušet tento nápoj poprvé, je dobré dodržet pár základních pravidel:
Nezapomeňte, že absint není nápoj na rychlé opojení, ale na pomalé vychutnávání. Ideální je konzumovat ho ve společnosti, při konverzaci nebo při uměleckém tvůrčím procesu.
Existuje řada nepravd, které se šíří po internetu:
Rozpoznání pravdy vám pomůže vychutnat si absint s klidem a respektovat jeho historii.
Pokud uvažujete o tom, že si chcete absint zakoupit, zaměřte se na:
Absint je nápoj s bohatou historií, inspirujícími příběhy a jedinečným rituálem. Ať už ho pijete v souvislosti s uměním, nebo jen chcete okusit něco nového, vězte, že jde o zážitek, který stojí za to poznat.
